18. ledna 2009 v 8:33 | Anička
|
Grissom dotelefonoval.
"Jim říkal, že jí přivede na stanici a dá mi vědět, až tam budou." Řekl Saře.
"Fajn."Sara se na Grissoma usmála. Sedl si k ní na postel a chytil jí za ruku.
"Jsem rád, že jsi v pořádku. Já…bál jsem se o tebe." Sara na Grissoma koukala a přemýšlela, jestli jí řekne něco jiného. Upřímně v to doufala. Strašně si přála, aby se Grissom už vyjádřil. Měla pocit, že to je mezi nimi trochu jiné, trošku vážnější, než jako mezi kolegy, ale nebylo moc věcí, které by tomu nasvědčovali. Občas jí bylo líto, že je Grissom tak trochu…neohrabaný, co se citů týče, ale pak si uvědomila, že možná i to se jí na něm tolik líbí. Kromě mnoha dalších věcí. Ona sama ale taky neměla odvahu něco říct, dát mu najevo, že by si přála, aby byli více než přáteli a spolupracovníky. Koneckonců byl to pořád její nadřízený. Kdyby třeba…kdyby se něco nepovedlo, mohl by jí klidně vyhodit. Z úvah jí vytrhl Grissom. Tedy, přesněji řečeno jeho mobil.
"Ano? A Jime. Už je tam? Dobrá, už jedu."zavěsil.
´Tak, dneska zase nic´ pomyslela si Sara. Ale Grissom se ještě neměl k odchodu.
"Víš Saro já…asi to se mnou máš těžký, co," Sara se zasmála.
"No…někdy…docela jo."
" Ale věř mi, že to je to poslední, co bych chtěl. Já…chtěl bych , aby si byla spokojená."
"Ale já jsem spokojená."
"Moc mi to neulehčuješ." Grissom se zhluboka nadechl. Sara stěží zadržovala smích.
"Promiň. Pokračuj."
"Chtěl bych, aby si byla spokojená, protože…protože tě mám rád. Moc rád." Přesně tyhle slova chtěla Sara slyšet. Úsměv se jí pomalu rozšiřoval. Tenhle Sary nádherný úsměv. Grissom při pohledu na něj doslova tál. Usmál se také. Pak řekl:
"Budu muset za Brassem. Už je tam paní Greenová. Hned jak jí vyslechnu tak přijdu. Nebo se o to alespoň budu snažit." Zvedl se a …políbil Saru. Pak beze slova odešel. Sara ten polibek ještě dlouho na cítila na rtech.
Grissom přijel na stanici. Jel už docela pozdě a tak spěchal. Přeptal se, v jaké vyslíchačce je Jim a šel za ním. Vešel do místnosti. Za stolem už seděla paní greenová a vypadala…vypadala překvapeně a vystrašeně a to Grissoma trochu překvapilo. Čekal spíš…rozhořčení, než strach. ´To jsou jen předsudky´řekl si pro sebe a posadil se vedle Jima.
"Paní Greenová, víte, proč jsme si vás sem zavolali?"zeptal se jí Grissom.
"Ne to samozřejmě nevím." řekla trochu roztřeseně paní Greenová."
"Vaše dcera se nezabila sama. Někdo jí nejdříve otrávil a až pak jí podřezal žíly. A hned na to se přiotrávila moje kolegyně. Překvapivě stejným jedem jako byla otrávena vaše dcera." Paní Greenová na ně vyděšeně koukala.
"Vy…vy si myslíte, že jsem je otrávila já? Svou dceru? A kriminalistku?"
"Víte paní Greenová, máme svědka, který říkal, že od té doby, co se vaše dcera začala chovat jaksi…jinak než předtím, jste na ní začala být přísnější a často jste se prý hádaly."
"To není pravda….vlastně možná trochu…ale já bych jí nikdy nezabila. Proboha vždyť to byla moje dcera." To už paní Greenová brečela.
"Paní Greenová, vy jste dělala slečně Sidleové čaj?"
"Ano, já. Vlastně…jen jsem jí ohřála hotový čaj."
"Aha. A kdo ten čaj dělal?"
"No…to nevím. Snad…snad manžel." Paní Greenová se na ně překvapeně podívala.
"Snad si nemyslíte, že manžel…ne. To by nikdy neudělal. Ne."
"Klid, paní Greenová. Zatím si nemyslíme nic. Uklidněte se a pak nám řekněte, jak to bylo s tou Tanyinou změnou, ano?" Paní Greenová se vysmrkala než odpověděla.
"D-d-dobře." Strávili tam s ní asi dvě hodiny. Poté vyšli na chodbu.
"Co tomu říkáš Gile?"
"No…nevím. Upřímně nezdá se mi, že by to byla ona."
"No…to mě taky ne."dal mu za pravdu Jim.
"Asi bychom měli předvolat ještě i její ho manžela."
"A proč byste to dělali?"ozvalo se ode dveří.
Oba se rychle otočili. Ve dveřích stála paní Greenová a …v ruce držela strážníkovu zbraň. Oba dva se letmo podívali do vyslýchačky. Policista ležel na zemi a kroutil se bolestí. Nevěděli, co mají dělat, mířila na ně zbraní nejspíš psychicky labilní žena. Brassova ruke se pomalu přibližovala k jeho pistoli. Bohužel si toho paní Greenová všimla.
"Ale, ale. To snad ne. Víte co, hoďte mi tu zbraň sem. Teda…pošlete mi jí po zemi." Brals zbraň vytáhl a pomalu se napřáhl. Místo toho aby jí pustil, ale vystřelil. Paní Greenová upadla. Brass k ní přišel a zkusil najít tep. Nic. Byla mrtvá. Brass potřásl hlavou.
"Takovou chybu dělá kdekdo." A otočil se na Gila.
Ten stál u stěny a ruce měl položené na břiše. Měl divný výraz a Brass pochopil, že něco není v pořádku. Protože skrz Grissomových rukou tekla krev. Grissom padl na kolena a na stěně za ním zůstala krvavá šmouha.
Sara šla po chodbě a v ruce držela tašku. Najednou před sebou uviděla Jima.
"Dobrý den, Jima. Přišel jste pro mě?"
"Ne…víš…přivezl jsem Grissoma. Paní Greenová ho postřelila."
Saře vypadla taška z ruky.
jéééééééééééééééééééééééééé to je supéér povídka
Rychle pokráčko