1. ledna 2009 v 18:01 | Anička
|
Tak tady máte první díl povídky ode mě. Snad se vám bude líbit. Přeju příjemné čtění.
Nový začátek
Začalo se stmívat. Chuchvalce tmy se snášely na Vegas. Čím hustější tma byla, tím více se rozsvěcovali zářivé neony, kterých tam bylo nespočet. Začala další noc plná hříchů.
"Ahoj všichni." Pozdravila Sara, když vešla do šatny.
"Ahoj Saro."pozdravila Catherine. Jak se dnes máš?"
"Ale, docela dobře. Včera jsme s s Nickem vyřešili ten případ mrtvého dealera."
"Vážně.No už bylo na čase. Nějak se to rozrůstalo."
"To mi povídej. Ještě do teď nevíme, jestli jsme chytli všechny."
Ještě chvíli si povídali a pak se vydali do zasedačky, kde už na ně čekal Eckli. Od té doby, co byl Grissom v nemocnici, kvůli operaci kolena, šéfuje noční směně on. Protože Eckli trpí nevysvětlitelnou averzí vůči této směně, nastalo jim ne zrovna příjemné období.
Eckli vzhlédl od stolu, když vcházeli do místnosti a významně se podíval na hodinky.
Když ovšem zjistil, že přišli včas, zklamaně se zase vrátil k papírům.
Sara si toho všimla a tak se zářivě usmála, šťouchla do Catherine a obě sborově řekli:
"Dobrý den, Eckli." A posadili se. Nick s Warrickem a Gregem měli co dělat, aby nevyprskli smíchy.
"On vás ten smích přejde, až…"
"Co až?" ozval se ode dveřím známý hlas. Všichni se dychtivě otočili. Ve dveřích stál Grissom. Vypadal dobře a evidentně si v nemocnici odpočinul. Stál tam s úsměvem a se dvěma holemi.
"Doktor Robins z tebe bude mít radost."pozdravila ho Sara se smíchem.
"Jak se máš?" zeptala se.
"Perfektně, díky za optání. Eckli myslím, že už to zvládnu, určitě máš hodně práce, tak tedy-ahoj." Eckli se zvedl a naštvaně odkráčel. Ve dveřích se ještě otočil na Grissoma a řekl mu:
"Potom přijď do mé kanceláře, potřebuji si s tebou promluvit o nedostačující kázni tvého týmu."
"Ale jistě. Hned jak budu mít čas se zastavím."odpověděl Grissom a Eckli odkráčel. Všichni si oddychli.
Grissom se dobelhal ke stolu a sedl si.
"Tak. Nechcete mi říct, co se tady stalo, zatímco jsem byl pryč, nebo to radši necháte na Ecklim?"
"Ono vlastně o nic moc nejde."ujal se slova Nick. Grissom tázavě zvedl obočí.
"Jenom jsme si s Ecklim párkrát vyměnili názory o tom, jestli jsi nebo nejsi dobrý šéf a jestli jsou metody, které používáš k řešení případů, ty nejlepší.Na Grissomovi bylo vidět, nestěží přemáhá dojetí.
"Doufám, že jste se s Ecklim nepohádali moc."
Ne, to ne."ozvali se všichni, až na Saru, jak si Grissom všiml. Ta mlčela a radši pozorovala svou tužku.
"No, měl bych jít něco dělat a vy koneckonců taky. Takže Warrick, Nick a Greg, krádež v casinu. Catherine, ty máš mrtvou prostitutku.Saro, my dva máme mrtvou šestnáctiletou dívku."
Všichni se zvedli a odcházeli, jen Sara čekala na Grissoma až půjde. Ten se ale k odchodu neměl.
"Saro, prosím, sedni si na chvíli."
Sara se posadila a překvapeně se na něj zadívala.
"Děje se něco?Udělala jsem něco?"
"To já nevím. Udělala? Nepohádala si se třeba s někým, mezitím, co jsem byl pryč?"
Sara pochopila, na co Grissom naráží.
"Já jsem se s Ecklim ale nechtěla hádat. Ale…ale kdybys věděl, co o tobě říkal…Tak jsem mu jenom dala najevo, že s ním nesouhlasím. Řekla jsem mu, že je idiot a že ty máš milionkrát lepší metody než on a že je tenhle tým tak dobrý hlavně díky tobě. A …a to je asi všechno."
"Aha. A co ti na to řekl Eckli?"
"Že jsem skrz na skrz Grissomův člověk."
"To tě určitě naštvalo."
"Ne. Řekla jsem mu, že má pravdu."
Grissom se nadechl, jako že něco řekne, ale pak si to rozmyslel. Podíval se na Saru očima plnýma dojetím a vděku.
"Zajdu za ním a řeknu, že tě potřebuju, aby tě nevyhazoval."
"Děkuju. Hlavně se moc nerozčiluj, nebo kromě mě vyhodí i tebe. Tak a jdeme ne? Případ čeká." Použila Sara jeden ze známých citátů. Grissom se usmál a vstal.
Přijeli na místo činu. Byla to nádherná vila. Pozdravili Jima, který na ně čekal a všichni tři šli dovnitř. V obýváku seděli zdrcení rodiče. Jim je vedl nahoru do prvního patra. V pokoji naproti schodům byly pootevřené dveře. Vstoupili tam. Dívky ležela na posteli, oblečená do nádherných červených šatů. Nad ní se skláněl David.
"Ahoj Saro, Ahoj Grissome. Co noha?"
"Perfektní, děkuju za optání. Co naše mrtvá?"
"Zemřela asi před pěti hodinami. Příčina je zjevná. Vykrvácení. Podřezala si žíly."
Sara zapřemýšlela a rozhlédla se.
"No, jestli si podřezala žíly sama, kde je zbraň?" Grissom se rozhlédl. Také jí nikde neviděl. David se zvedl.
"No, víc vám řeknu po pitvě."
"Dobře. Děkujeme Davide."David odešel a nechal je dělat svou práci.
Grissom se otočil na Saru.
"Tu zbraň tady nikde nevidím. Prohledám to tady, ty jdi vyslechnout její rodiče."
"Dobře. Kdyby něco tak řekni."
Sara odešla dolů a Grissom zatím sbíral důkazy.
Když to dokončili, odjeli. V autě si mezitím řekli, co kdo zjistil.
"Její rodiče říkali, že to byla moc hodná holka. Prý byla chytrá a zúčastňovala se ve škole většiny vědomostních soutěží. Až před půl rokem se prý změnila. Našla si jiné kamarády, ve škole se zhoršila, chodila pozdě domů. Párkrát se prý strašně opila, domů jí přivedli kamarádi.Jednou dokonce domů nepřišla vůbec."
"Neřekli ti, čím to mohlo být, že se najednou tak změnila?"
"Řekli. Takhle se chovala od té doby, co si našla kluka."
Grissom se na Saru překvapeně podíval.
"To je zajímavé. A víš, jak se jmenuje?"
"Ano. Jack Mathews."
"Dobrá. Zavolám Jimovi, aby ho přivezl na stanici.
Dojeli do laboratoře. Sara se šla podívat na důkazy a Grissom jel na stanici, vyslechnout Jacka.
"Dobrý den. Jsem Gil Grissom, kriminální laboratoř. Znáte Tanyu Greenovou?"
"Ano, znám. Je to moje dívka. Proč se ptáte? Udělala něco? Stalo se jí něco?"
"Bohužel, je mi to líto, ale vaše dívka byla včera nalezena mrtvá u sebe doma."
Mladík zbledl. V očích se mu zaleskly slzy.
"To snad ne. To ne. Prosím, že to není pravda."Grissom dokázal poznat, jestli někdo zármutek jen předstírá, nebo ne a byl si jistý, že Jack je opravdu zdrcený.
"Omlouvám se, ale musím se vás zeptat na pár otázek."
"Jasně, když…když to pomůže."
"Jaký vztah měla Tanya se svými rodiči, když s vámi začala chodit?"
"S rodičema? Začali jí nenávidět. Říkali, že jim dělá jen ostudu. A ona přitom jenom chtěla nebýt už ta slušná holčička. Všechno to dělala jenom pro ně, aby je nezklama, ale přitom zapomněla žít svůj život. Ale to se změnilo, když jsme se poznali.začala být svá, konečně žít. Ale její rodiče to tak nechtěli. Zakázali jí se semnou vídat. Ale to si nenechala zakázat. Rodiče na ní byli strašně naštvaní. Ale ona byla…byla šťastná.
Sara právě procházela otisky, když jí zapípal pager. Doktor Robins. Vzala telefon a zavolala Grissomovi.
"Ahoj Gile.Právě mi volal Robins. Pitva je hotová. Chceš, abych na tebe počkala?"
"Ne, nemusíš, tady to bude asi na dlouho."
"Dobrá.Tak ahoj."
Sara přišla na pitevnu. Když procházela chodbou, zamotala se jí hlava. Na chvíli se zastavila a opřela se o stěnu. Když to přestalo, šla dál. Nevěnovala tomu pozornost, říkala si, že to je z toho, jak je Eckli strašně honil.
"Dobrý den, doktore. Jak se máte?"
"Perfektně."
"Už jste viděl Grissoma. Vypadá jako váš mladší bratr."zasmála se Sara.
"Ano, už se mi byl pochlubit. Musím uznat, že s holemi mu to sluší. Má dobrý vkus." To už se rozesmáli oba.pak zvážněli.
"Co naše mrtvá?"
"Příčina smrti byla vykrvácení z žíly."
"Takže sebevražda? "
No, to není tak jisté…Sara už doktora neslyšela. Udělalo se jí špatně. Viděla rozmazaně.
Poslední co viděla, byl vystrašený obličej doktora Robinse…
a to mi řekni, jak stíháš psát dvě tak perfektní a napínavé povídky najednou? já nevím co říct... je to perfektní nový začátek a doufám, že se Sarou nebude nic, co by jí ohrožovalo na životě.. a "Skrz na skrz Grissomův člověk" mě velmi pobavil