10. ledna 2009 v 19:40 | Anička
|
Tak tady je ta slíbená povídka...snad se vám bude líbit...přeju příjemné čtění...
Doktor Robins obešel stůl a sehnul se k Saře. Začala sebou škubat.
"Davide. Davide rychle sem pojď."zakřičel a snažil se Saru udržet v klidu. David přiběhl.
"Co se…?" David si všiml Sary ležící na zemi.
"Zavolej záchranku. Rozšířené zornice, myslím, že jí někdo otrávil."
David vzal telefon a zavolal sanitku.
"Prý tu budou za minutu."řekl, když dotelefonoval. Doktor Robins ho ale neposlouchal. Najednou si uvědomil jistou souvislost. Zvedl se a šel ke stolu. Otevřel šuplík a vytáhl injekci. Šel k Saře. "Davide, podrž jí."David chytl Saru, aby sebou neškubala. Doktor Robins vzal jehlu, chviličku zaváhal, ale pak píchl Saře nějakou látku. Oba dva čekali,jestli se bude něco dít a dočkali se. Sara se přestala hýbat. Doktor Robins nahmatal krční tepnu a nahmatal její tep. Byl rychlý, ale byl tam. Za chvíli přijela sanitka. Robins řekl záchranářům svojí domněnku a sanitka odjela. David se chtěl zeptat, co jí to Robins dal, ale ten vytáhl telefon a někomu volal.
"Dobrý den Grissome. Máme problém."
"Co se děje?"
"Sara…myslím, že jí někdo otrávil…ale nevím…odvezli jí do nemocnice, když sse mi složila na pitevně." V telefonu bylo chvíli ticho a pak Grissom řekl:
"Jedu tam."
"Tak to vemte přes laborku. Pojedu s váma."
"Dobře. Budu tam za deset minut."
"Co se stalo?" zeptal se Jim, když vyděl výraz v Gilovo tváři.
"Sara je v nemocnici. Jedu tam. Pane Mathewsi, mohl byste tady počkat prosím. Potřebuji s vámi potom ještě mluvit."
"Jo. Jasně."
Grissom vstal a odešel. Jel rychle. Bál se o Saru. Hodně se o ní bál. Ale ne jako o podřízeného. Ne jako o kolegu. Bál se o ní jako…nechtěl si to připustit, ale miloval jí. Byl do ní zamilovaný už hodně dlouho, ale nechtěl si to přiznat. Na prvním místě byla práce a on se jí nechtěl vzdát kvůli něčemu tak nezodpovědnému, jako by byl poměr s kolegyní. Ale dělalo mu čím dál větší potíže, odolávat tomu. Když byla Sara poblíž, byl nervózní a dělalo mu potíže se soustředit. Často se na ní díval, ale tak nějak jinak, než dřív. Uvědomoval si, že je to špatně, protože jeho myšlenky se často zatoulávaly od práce k Saře. Když byl v nemocnici, měl čas na přemýšlení. Zvážil všechna pro a proti a rozhodl se to Saře říct. Rozhodl se nabídnout jí své srdce a počkat, co na to řekne. A když už se k tomu konečně chystal, tak se stane tohle.
Konečně dojel k laborce. Před ní už byl připravený Robins. Nastoupil a vyjeli směrem k nemocnici. "Co se stalo?"zeptal se Grissom. Doktor si všiml strachu v jeho hlase.
"No, Saraa přišla na pitevnu, prohodili jsme pár slov a pak jsme se věnovali vaší mrtvé. Pak najednou ležela Sara na zemi. Zavolal jsem Davida a ten zavolal záchranku."
Grissomovi připadalo, že to není vše. To už ale dojeli k nemocnici. Vešli do haly a hledali sestřičku, která by jim řekla, na kterém pokoji Sara leží. Když to zjistili, vydali se do druhého patra. Došli k pokoji č.68. Z jeho dveří právě vycházel doktor.
"Jdete za slečnou Sidleovou?"
"Ano." Doktor se na ně podíval. Na Robinse o něco déle.
"Nevolal jste nás vy?"
"Ano."
"A vy jste jí píchnul tu injekci?" Grissom přeskakoval pohledem z jednoho na druhého a přemýšlel, jestli mu něco neuteklo. Injekci? O čem to mluví? Ale Robins evidentně věděl, o čem je řeč.
"Ano, to jsem jí píchnul já."
"To bylo riskantní. Ale povedlo se. Zachránil jste jí život." Robins vypadal, že se mu neuvěřitelně ulevilo.
"Můžete za ní, ale až tak za půl hodiny.pořád spí."
"Dobře. Děkujeme. Nashledanou." Oba si sedli do křesel před pokojem. Grissom se zkoumavě podíval na Robinse.
"Alberte, nechcete mi něco říct?" Robins se zhluboka nadechl a spustil.
"No, všiml jsem si, že má Sara rozšířené zornice. Když upadla, začala se škubat. Vypadalo to jako případ otravy. A pak jsem si najednou uvědomil, že vaše mrtvá byla nejdřív přiotrávená a pak jí někdo podřezal žíly. A…udělal jsem něco naprosto neprofesionálního." Doktor, který byl vždy plný optimismu a který hýřil dobrou náladou, teď vypadal sklesle.
"Prostě mě napadlo, že by to mohl být stejný jed, když Sara vyšetřuje její smrt. A protože jsem věděl, jaký jed to byl, tak jsem věděl i který je protijed. A…píchnul jsem jí ho. Bylo to nezodpovědné a riskantní a mohl jsem jí zabít. Nechápu, kde jsem nechal mozek." Grissom na něho koukal, jak se obviňuje a začali ho pálit oči.
"Možná to bylo neprofesionální, ale zachránilo to Saře život. A za to vám děkuju."poplácal ho Grissom po zádech. Al se na něj podíval a v očích měl slzy.
"Za tohle mi neděkujte. Kdybych opomněl, že to byla hloupost, tak tohle by udělal každý. A nemohl jsem dopustit, abyste přišel o šanci něco Saře říct. Bylo by to s váma k nevydržení. Grissom nejdřív myslel, že špatně slyší.
"Jak…jak to víte?"zeptal se chraplavě.
"Grissome, jak dlouho už spolu pracujeme?" Grissom se zamyslel.
"Asi devět let."
"No a to je dost. Může neskromně říct, že už vás znám docela dobře. A něco je prostě jasné. Ale nebojte se." Uklidňoval ho hned Robins, když se Grissom nadechoval.
"Budu jako hrob." Tohle přirovnání přišlo Gilovi vtipné, když vzal v úvahu čím se Robins živí. Čekali ještě pár minut a pak už je k Saře pustili. Ležela v posteli a když vešli, otočila se na ně a usmála se. Sice takovým mdlým úsměvem, ale oba byli spokojení.
"Ahoj." Pozdravila je.
"Jsem ráda, že jste se za mnou přišli podívat."
"Víte, Saro…" začal Robins, ale Sara mu skočila do řeči. "
Doktor říkal, že jste mi zachránil život. Děkuju." Robins jen kývl. Pak se tak zvláštně podával na Grissoma a řekl:
"No já zase půjdu. Mám na stole ještě jednu mrtvolu a vy si toho určitě chcete hodně říct." Ušklíbl se a odešel. Sara se podívala na Grissoma.
"Ráda tě vidím." "Já tebe taky." Usmál se na ní Grissom. Pak zvážněl.
"Saro, víš, jak ses otrávila?"
"No, když nad tím tak přemýšlím…tak ne.na tělo jsem nesahala a v tom pokoji jsem se moc nezdržovala. Pak jsem přece šla vyslechnout její rodiče." Sara mu řekla všechno, co jí její rodiče řekli.
"Počkej. Zadrž na chvíli. Říkala si, že si u nich pila čaj?"
"Jo, udělala mi ho paní Greenová…" Sara se zarazila. Grissom vytáhl telefon.
"Ahoj Jime. Prosíme, přivěď mi na stanici pana a paní Greenovi. Potřebuji si s nimi promluvit."
Moc hezkýýýýý
Jsem ráda, že je Sára v pořádku.
Rychle pokráčko..................................