15. března 2009 v 9:27 | Anička
|
Tak tady je další dílek povídky...doufám, že se vám bude líbit...přeju příjemné čtení....
Sara se probudila. Nemohla si vzpomenout kde je, proč tam je a s kým tam je. Prudce se posadila a v té samé vteřina ucítila strašnou bolest hlavy. Zaúpěla a padla zpátky na polštář. Zhluboka oddychovala. Pak pootočila hlavu, aby alespoň tak zjistila odpověď na nějakou ze svých otázek. Uviděla Grissoma, jak si jí starostlivě prohlíží.
"Co se stalo?" vysoukala ze sebe Sara.
"No, víš…trochu si to přehnala s pitím."
" Ale ne." Zašeptala Sara a přitáhla si deku těsně pod bradu. To ne. Vždyť ona nepije. Jen jednou se opravdu hodně opila a měla z toho velké potíže, když si sedla za volant. Od té doby se skoro ani nenapila, natož pak se takhle zřídit. Ale proč teď? Proč ztratila hlavu zrovna teď, zrovna tady…zrovna s Grissomem. Protože jsem pitomá.pomyslela si.
Podívala se na Grissoma.
"Gile, já…strašně moc se omlouvám." Zašeptala. V očích se jí zaleskly slzy.
"Já…je mi to vážně líto…neměla jsem…já nejsem…"
"Šššš, Saro. Nic neříkej. Nezlobím se na tebe. Tohle…tohle udělá jednou za čas každý."
"Ale ty ne." Řekla Sara potichu. Pak se od něj odvrátila, nechtěla, aby viděl tu slzu, která jí stékala po tváři.
Grissom si jí všiml. Nechtěl, aby Sara plakala. Přišel k ní, sedl si na kraj postele a chytl Saru za ruku.
"Ale no tak. Neplakej. Vždyť se nic nestalo. Všechno je v pořádku"
"Jo…až na tenhle strašnej výlet. Prostě…promiň. V noci to se mnou muselo být hrozný." Grissom si vybavil minulou noc.
Když přišel do baru, seděla tam už jen Sara. Snažil se jí zeptat na to, kolik toho vypila, ale ona ho nevnímala. Vzal jí do náruče a snažil se jí odnést do výtahu, což šlo docela těžko, protože Sara nijak zvlášť nespolupracovala. Ve výtahu Saru postavil na nohy a podepřel jí, aby neupadla. Takhle přežili cestu. Nahoře jí znovu vzal do náruče a odnesl do postele. Pak Saře sundal boty a bundu a uložil jí. Celou tu dobu říkala Sara něco v tom smyslu, že jí takhle nesmí vidět Grissom. Evidentně netušila, že to byl on, kdo jí odtamtud odnesl. Říkala, že by na ní byl moc naštvaný a to ona nechce, protože (přesto, že byla Sara v tom nezáviděníhodném stavu, tato pasáž přinesla Grissomovi jakési zadostiučinění) ho má strašně ráda a nechce o něj přijít. Ale že je na něj stejně pořád naštvaná. Trochu nepoctivě saru ubezpečil, že se to Grissom nikdy nedozví. Chvíli se na ní pak díval, jak sebou v posteli hází a pak si řekl, že by se taky měl trochu prospat, takže šel do druhého pokoje a ustlal si na gauči.
"Ale ne. Byla jsi…roztomilá." Přiznal Grissom a trochu se začervenal.
"Prosím?" řekla Sara nahlas. Pak sykla, chytila se za hlavu a zašeptala.
"Prosím? Co…co jsem říkala? Co jsem udělala? Ty…já…my dva…?" Sara vytřeštila oči.
"Nic takového." Uklidňoval jí Grissom. "Odnesl jsem tě do postele a šel jsem si lehnout na gauč. Nic nebylo." Sara si oddechla. Grissom se zvedl a měl se k odchodu. Ve dveřích se ještě obrátil k Saře a dodal:
"I když ty si chtěla."
"Cože?" Sara se na Grissoma podívala, jako kdyby jí řekl, že v noci zastřelila tři lidi. Grissom se snažil udržet vážnou tvář, ale pak už to nevydržel.
Saře se zúžily oči, rozhlédla se a hodila po něm to první, co jí přišlo pod ruku. Polštář. Grissom jen tak tak stačil uhnout.
"Promiň," řekl s úsměvem. "Nemohl jsem odolat." Druhý polštář tentokrát trefil Grissoma přímo do hrudi. Grissom ho chytl, sebral i ten ze země a řekl
"Tak a teď nemáš na čem ležet. Jdu ti udělat kafe. A tohle." Zvedl oba polštáře. "Si beru s sebou."
Pak odešel. Sara padla na postel a přetáhla si deku přes hlavu. Za chvíli přišel Grissom a kávou. Zase si sedl k Saře na postel a srhnul jí deku.
"Tvá káva." Sara se posadila, opřela se o pelest postele (polštář neměla) a vděčně si od Grissoma vzala hrneček.
"Měla by ses dát dohromady, v noci odlétáme."
"Ach bože…ještě letadlo. Měla jsem v tom baru zůstat."
"Mám nápad. Až to dopiješ, půjdeme ven." "Ven? Co tam? Je tam sníh." "No právě.provětráš si hlavu. Věř mi, to ti pomůže."
"Tak jo." Grissom odešel. Sara dopila kafe, převlékla se a šla najít Grissoma. Ten seděl ve vedlejším pokoji a četl si.
"Můžeme?"
"Jistě." Grissom odložil knížku, vzal si bundu a šli.
Venku se skutečně Saře dýchalo lépe. Přesto jí ještě bolela hlava, teď už ale o poznání méně. Grissom zjistil, kde je park a šli se projít tam. Pak Saru něco napadlo. Nechala Grissoma kousek poodejít, vzala do ruky sníh, udělala si z něj kouli a hodila jí po něm. Grissom se otočil a pohlédl trochu vyčítavě na Saru. Ta se zatvářila, jako že ona nic a ukázala prstem na náhodného kolemjdoucího. Grissom se zasmál a zavrtěl hlavou. Jak něco jako sníh, umí udělat z normálních inteligentních lidí, děti. Pak se otočil a šel dál. Sara šla za ním, chvilku si počkala a pak na něj znovu hodila kouli. Tentokrát se Grissom ani neotočil.Sara ho doběhla.
"Gile, copak ty si nikdy neudělal něco, co je z tvého hlediska infantilní?"Sara ho předešla a zastavila se předním, takže byl nucen zastavit.
"Postavil si vůbec někdy sněhuláka? Zapojil ses někdy do koulovačky?" Grissom se na Saru podíval takovým zvláštním pohledem. Který nechápala. Pochopila ho však vzápětí. Grissom k ní přišel a vzal jí do náruče.
"Gile, co to děláš? Kam mě neseš? Co to…?" pak si Sara všimla velké hromady sněhu, ke které nejspíš Grissom mířil.
"Ne…Gile pusť mě. Ihned. Tohle neuděláš. Pusť mě. Já jsem to tak nemyslela." Sara se snažila dostat se na zem, ale Grissom jí držel pevně.
"Jestli mě tam hodíš, tak…" co, to už Sara nedořekla. Došli totiž na místo. Grissom se na Saru usmál a pak jí pustil do toho nejvyššího sněhu, co tam byl. Saru okamžitě zastudilo snad úplně všude. Ani vykřiknout nemohla, jak byla ohromená. Sněhem, který byl všude a Grissomovým chováním. Ležela tam a koukala, jak se nad ní Grissom culí. Tohle mu nedaruje.
"Že bys mi aspoň pomohl." Řekla a natáhla k němu ruku. Nečekala, že by se na to nachytal, ale co kdyby. Ale Grissoma trochu pálilo svědomí, tak Saru chytl a chtěl jí zvednout.
Sara se zvedla a ve stejném okamžiku trhla rukou a strčila Grissoma, takže spadl. Sara si k němu klekla, vzala do ruky sníh, rozepla mu bundu a strčila mu ho za tričko.
"Proč?" zeptal se Grissom a snažil se dostat sníh z pod trika.
"Začal sis." Odpověděla mu Sara, zvedla se a vrátila se na cestu. Grissoma nechala ve sněhu. Grissomovi se podařilo vyhrabat ze sněhu a došel Saru. Ta se na něj dívala značně nedůvěřivě, on ale zvedl ruce, aby ukázala, že nemá žádné špatné úmysly.
Do hotelu došli úplně promočení, ale zato s dobrou náladou. Sary hlava už byla skoro v pořádku. Když přišli, zjistili, že už je akorát čas balit.
Každý si tedy zabalil svou tašku a než se nadáli, stáli na letišti. Když Sara nastupovala do letadla, říkala si, že to vlastně nebyl až tak strašný výlet. Stejně tak Grissom, kterému se zdálo, že splnil to, co si předsevzal a to usmířit se se Sarou.
Jééé tak to je krásný

fakticky krásná povídka
už se těším na pokráčko
